Čas se podle božského učení nepočítá podle lidské chronologie. Svatá Bible, pravidlo víry pro věřící, nás učí, co je nutné k tomu, abychom kráčeli v spravedlnosti a žili ve svatosti. Neboť bez svatosti nikdo neuvidí Boha.
Když Bůh stvořil nebeská tělesa, řekl: „Ať jsou na nebeské klenbě světla, aby oddělovala den od noci; a ať slouží jako znamení, k určování časů, dnů a let. Ať jsou světly na nebeské klenbě, aby osvětlovala zemi.“ A tak se stalo. A Bůh stvořil dvě velká světla: větší světlo, aby vládlo dni, a menší světlo, aby vládlo noci; a stvořil hvězdy. A Bůh je umístil na oblohu, aby osvětlovala zemi, aby vládla dni i noci a aby oddělovala světlo od tmy. A Bůh viděl, že to bylo dobré. Gn 1,14–18.
I když stvořil vesmír se vším, co v něm je, vymezoval časové úseky takto: byl večer a bylo ráno, den první; a byl večer a bylo ráno, den druhý, atd., až do dne šestého. Gn 1.
Večer: Časový úsek, který předchází ránu. Obvykle trvá 12 hodin a nazývá se soumrak, odpoledne, tma a noční temnota. Př 7,9. Trvá od západu slunce jednoho dne až do východu slunce následujícího rána.
Den: Časový úsek mezi dvěma západy slunce, který obvykle odpovídá 24 hodinám. Lv 23,32.
Ráno: Časové období trvající 12 hodin, které se rozprostírá mezi dvěma nocemi, dvěma odpoledními hodinami nebo mezi východem a západem slunce. Nazývá se také den. Jan 11:9.
Než nastalo světlo, byla tma. V 24hodinovém cyklu tedy noc předchází dni.
Dnešní způsob počítání dne, od půlnoci do půlnoci, není správný. A to předpověděl Daniel. Řekl: „Bude mluvit proti Nejvyššímu, bude utlačovat svaté Nejvyššího a bude se snažit změnit časy a zákon.“ Dan. 7:25, první a druhá část.
Kdyby den začínal o půlnoci, pak by noc trvala jen šest hodin a den osmnáct, zatímco Ježíš řekl, že má dvanáct. Jan 11:9.
Jak může den začínat o půlnoci? Kdo nezná správný čas, nemůže správně posvětit den Páně. Podle pokynů daných Božímu lidu se sobota má dodržovat od západu slunce do západu slunce. Den, světlá část 24hodinového cyklu podle moderního lidského časového počítání, trvá od 6:00 ráno do 18:00 hodin. Správné je však počítat od východu slunce do západu slunce.
Když se Nehemiáš snažil napravit přestoupení, kterého se lid v jeho době dopouštěl, jakmile se nad branami Jeruzaléma rozprostřel stín noci, nařídil zavřít městské brány. Přepišme si tento text, abychom lépe pochopili, jak bychom měli postupovat i my.
V těch dnech jsem v Judsku viděl ty, kteří v sobotu šlapali v lisovnách a přiváželi snopy, které nesli na oslech; stejně tak víno, hrozny a fíky a všechen druh nákladu, který v sobotu přiváželi do Jeruzaléma; a protestoval jsem proti nim v den, kdy prodávali potraviny. V městě bydleli také Tyriané, kteří přiváželi ryby a veškeré zboží, které v sobotu prodávali synům Judy a v Jeruzalémě. A hádal jsem se s judskými předními muži a řekl jsem jim: „Co je to za zlo, které pácháte, když znesvěcujete sobotu? Copak tak nečinili vaši otcové, a náš Bůh nepřivolal všechno toto zlo na nás a na toto město? A vy ještě více roznítíte jeho hněv proti Izraeli tím, že znesvěcujete sobotu.“ Stalo se, že když se před sobotou začalo stmívat u bran Jeruzaléma, na můj rozkaz se brány zavřely; a přikázal jsem, aby se neotevíraly, dokud sobota nepomine; a postavil jsem k branám některé ze svých služebníků, aby v sobotu nevstoupil žádný náklad. Tehdy obchodníci a prodejci všeho zboží strávili noc mimo Jeruzalém, a to jednou či dvakrát. Vystoupil jsem tedy proti nim a řekl jim: „Proč trávíte noc před hradbami? Jestliže to uděláte ještě jednou, zakročím proti vám.“ Od toho dne již v sobotu nepřicházeli. Neh. 13:15–21.
To, co bylo dříve napsáno, bylo napsáno pro naše poučení.
Pokud křesťan nezná čas a způsob, neboť pro všechny věci je čas a způsob, nemůže dosáhnout dokonalosti v lásce a nebude dokonalým člověkem, jak to Bůh vyžaduje. Mt 5,48; 2. Tim 3,17 a Kol 3,14. A dočká se pokárání od Pána, který říká: „Nenašel jsem tvé skutky dokonalé před Bohem.“ Zj 3,2. A tyto skutky jsou skutky spravedlnosti, lásky, o nichž mluvil Jan. 1 J 3,18.
V evropských zemích, jako je Anglie, existují dny v určitém ročním období, kdy se denní světlo podle současného kalendáře prodlužuje až do devíti hodin večer.
Podle toho, co Duch svatý zjevil Izaiášovi, nemáme se v Pánovu sobotu zabývat ničím hmotným, viz:
Jestliže odvrátíš svou nohu od soboty, abys nekonal svou vůli v můj svatý den, a budeš nazývat sobotu rozkoší a svatým dnem Páně, hodným úcty, a budeš jej ctít tím, že nebudeš následovat své cesty, ani se snažit plnit svou vlastní vůli, ani mluvit svá vlastní slova, pak se budeš těšit z Pána a já tě nechám jezdit po výšinách země a budu tě živit dědictvím tvého otce Jákoba; neboť to řekl ústa Páně. Iz. 58:13 a 14.
A stejně jako v minulosti bychom v tento den neměli ani vařit. Neboť tak praví Písmo:
Šest dní budeš pracovat, ale sedmý den bude pro tebe svatý, sobota jako slavnostní den odpočinku pro Pána; každý, kdo v něm vykoná jakoukoli práci, bude usmrcen. V žádný ze svých příbytků nebudete v sobotu rozdmýchávat oheň. Ex 35:2 a 3.
Někteří namítají, že to platilo pro Izrael v minulosti, kdy rozdělávání ohně vyžadovalo fyzickou námahu. Bůh se však nemění. Ještě předtím, než byl Jeho zákon potvrzen na Sinaji, Bůh takto promluvil:
„Jak dlouho ještě budete odmítat dodržovat má přikázání a mé zákony?“ Ex 16,28. A ještě předtím Mojžíš poučil lid takto:
„Toto praví Hospodin: Zítra je den odpočinku, svatá sobota Hospodinova; co chcete upéct v peci, to upečte, a co chcete uvařit ve vodě, to uvařte; a vše, co zbude, odložte stranou pro sebe a uchovejte to na zítra.“ Ex 16,23.
Všimněme si, že měli péct nebo vařit a to, co z toho zbylo, mělo být odloženo na sobotu. Jídlo tedy mělo být uschováno již hotové.
Dnes máme mnohem lepší podmínky pro dodržování soboty. Máme plynové sporáky, ledničku, světlo a elektřinu, tekoucí vodu atd. A i tam, kde to není, je s dobrou vůlí možné ji dodržovat, neboť to bude naším důkazem lásky k Ježíši. Jan 14:15.
Vše, co je třeba, můžeme udělat mimo sobotu, tedy před západem slunce v pátek nebo po západu slunce v sobotu. Věříme totiž, že všechny věci přispívají k dobru těch, kteří milují Boha. Řím. 8:28. A co nás oddělí od Boží lásky? Hlad, nahota atd.? Nic nás nemůže oddělit od Boží lásky, od dodržování Jeho přikázání. Řím. 8:35.
Jak jsme viděli v projevu Pánovy vůle skrze Izaiáše, neměli bychom se snažit konat svou vůli ani pronášet vlastní slova v Jeho svatý den. Iz. 58:13.
Existují však odpůrci, kteří tvrdí, že sobota Páně není dnem Páně. A uvádějí falešné důvody. Neopírají se o pravdu, protože v nich není pravda. Říkají, že nyní je dnem Páně neděle, a na základě svých výpočtů a domněnek předpokládají, že Ježíš v tento den vstal z mrtvých. Kdo tak smýšlí a věří, není správně poučen o Božím slově.
Jelikož je přijetí Božích přikázání předpokladem pro získání moudrosti, dosažení bázně před Pánem a nalezení „poznání Boha“, ten, kdo nepřijímá přikázání, nedosáhne ani moudrosti, ani bázně před Pánem, ani poznání Boha. Př 2,1–6; 28,7–9 a 10,8.
V církvích, které nemají Boží přikázání, se hojně vyskytují doktrinální omyly, stejně jako ten, kdo nedodržuje Jeho přikázání, nerozumí Božím slovům, neboť to je pro to nezbytnou podmínkou. Některé církve sice mají přikázání, ale nedodržují je, a proto nemilují Boha. Jan 14:21 a 15:9 a 10.
Ježíš miloval svět a tuto lásku dokázal: zemřel za nás. A nyní od nás vyžaduje důkaz lásky, když říká: „Budete-li mě milovat, budete zachovávat má přikázání.“ Jan 14:15. A miluje pouze ty, kteří ho milují. Př 8:17. A Duch Svatý zjevuje, že jsme blázni pro Kristovu lásku. 1 Kor 4:10. A: Nikdo se neklamte. Jestliže se někdo z vás v tomto světě pokládá za moudrého, ať se stane bláznem, aby byl moudrý. 1 Kor 3:18.
Sedmý den v týdnu, nebo jeden ze sedmi v týdnu?
Když Pán stvořil nebesa a zemi, ustanovil časy: týden, měsíce a roky. Týden o sedmi dnech, měsíc o třiceti dnech a rok o dvanácti měsících.
Když vyvedl izraelský lid z Egypta, ustanovil měsíc Abib jako první z měsíců pro svůj lid. Tento měsíc dnes odpovídá období od března do dubna, přičemž zahrnuje část jednoho a část druhého měsíce.
Dny v týdnu Pán nazval: první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý a sedmý. A tento den v týdnu nazval Bůh sobotou, neboť v ten den odpočinul, a proto jej posvětil a požehnal.
Posvěcení znamená oddělení. Tak tedy ten den oddělil pro odpočinek a za to jej požehnal. Jeho sobota je pevně stanovená: je to sedmý den v týdnu. Soboty Izraelitů byly však pohyblivé, to znamená, že se měnily. První a poslední den slavností nařízených Hospodinem totiž připadaly na různé dny v týdnu, a tak se jednalo o „slavnostní soboty“ neboli sváteční dny. Lv 23,32 a související verše.
Sobota sedmého dne je řád, zatímco sobota v každém sedmém dni je nepořádek. Představte si, že by každý chodil do shromáždění v jiný den a snažil se si zajistit svůj vlastní odpočinek.
I v sobotách ustanovených Bohem, které On nazval „vašimi sobotami“, panoval pořádek. Stačí si pečlivě přečíst texty. V průběhu roku byly stanoveny určité časy. Věci ustanovené Bohem jsou moudré. On je dokonalý.
Někteří poukazují na to, co řekl Ježíš: „Můj Otec pracuje až dosud, a já také pracuji“ (Jan 5:17), a také na to, co řekl apoštol Pavel: „Pracujte v noci i ve dne, abyste nebyli břemenem svým bratřím.“ 2. Tes. 2:9. Zapomínají však na to, co také řekl Mistr: „Nepracujte pro chléb, který se kazí, ale pro ten, který zůstává.“ Jan 6:27.
Ježíšova práce byla službou, a taková by měla být i práce těch, kteří jsou povoláni. Tak mohou pracovat dnem i nocí jako Otec.
Jazyk, kterým mluvili proroci a apoštolové, byl v souladu s jazykem, který používá Bůh v Písmu svatém, neboť byli jím inspirováni a byli jeho mluvčími. Když tedy Písmo říká, že Petr a Jan vystoupili do chrámu, aby se modlili, uvádí, že byla devátá hodina. A tato hodina je ta, kterou nazývají patnáctou hodinou nebo třetí hodinou odpoledne. Ale jelikož slunce vychází ráno a den má dvanáct hodin, pak je devátá hodina tím, co se v současné chronologii běžně nazývá třetí hodinou odpoledne nebo patnáctou hodinou.
Když byl Jan na ostrově Patmos a psal knihu Zjevení, řekl: „A byl jsem unesen v Duchu v den Páně…“ Zj 1,10. Tento inspirovaný jazyk není ničím jiným než tím samým, jímž Bůh inspiroval Izaiáše, který napsal: „Jestliže nazveš sobotu rozkoší a svatým dnem Páně a budeš ji ctít tím, že nebudeš následovat své cesty, ani se nebudeš snažit plnit svou vlastní vůli, ani nebudeš mluvit svá vlastní slova, pak se budeš těšit z Pána, a já tě nechám jezdit po výšinách země a nasytím tě dědictvím tvého otce Jákoba; neboť to řekl ústa Páně.“ Iz 58,13–14. Právě to učinil apoštol: nazval sobotu dnem Páně.
Pro Boha může čas znamenat dvanáct hodin, jeden den, jeden rok, jedno tisíciletí, časový úsek nebo určitou příležitost. Stejně tak může být Jeho dnem i Jeho sobota, nebo den Jeho příchodu, či určité časové období. Jeho záměr však poznáme z kontextu. Jeho Duch v nás nám to totiž dává poznat, neboť proniká vším, i do Božích hlubin. 1. Kor. 2:10.
Někteří se domnívají, že když Pán mluví o otci Jákobovi, že mluví k nominálnímu Izraeli z Palestiny. Ale všimněte si, co říká apoštol Pavel:
Jeruzalém nahoře je však svobodný; ten je matkou nás všech. Neboť je psáno: „Raduj se, neplodná, která nerodíš; vzchop se a volaj, ty, která nejsi v porodu; neboť děti osamělé jsou početnější než děti té, která má muže.“ My však, bratři, jsme děti zaslíbení, jako Izák. Takže, bratři, jsme synové ne otrokyně, ale svobodné ženy. Gal 5,26–28 a 31.
Tak i my, kteří jsme uvěřili, jsme potomstvem zaslíbeným Abrahamovi, z něhož pocházejí patriarchové, a Izák, otec Jákoba, syn zaslíbení, stejně jako my, kteří jsme byli zaslíbeni Abrahamovi a kteří jsme početní jako hvězdy na nebi a jako písek u moře. Gn 15:5, 22:17 a 32:12.
Jsou však tací, kteří říkají, že nikdo nedokáže dodržovat přikázání a že není ani jediného spravedlivého. Avšak ještě předtím, než byly na Sinaji vydány zákony, Písmo říká, že Abraham dodržoval Hospodinova přikázání. A sám Bůh řekl, že Abraham přikáže svým synům, aby dodržovali Hospodinovu cestu ve spravedlnosti a soudnosti, viz:
A Hospodin řekl: „Skrývám snad před Abrahamem to, co činím, když Abraham jistě bude velkým a mocným národem a v něm budou požehnány všechny národy země? Neboť vím, že on přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali cestu Hospodinovu, aby jednali spravedlivě a podle práva; aby Hospodin splnil Abrahamovi to, co o něm řekl. Gn 18,17–19. A jak je ukázáno v dotazníku, cesty Hospodinovy a spravedlnost Hospodinova jsou Jeho přikázání. Mal 2,8–9 a Ž 119,172. A Boží spravedlnost je věčná. Žalm 119:142. A kdo koná spravedlnost, je spravedlivý, jako je spravedlivý On. 1. Janův 3:7.
Bůh vydal svědectví o Abrahamovi Izákovi a řekl:
„Neboť Abraham poslechl mé slovo a zachovával má přikázání, mé nařízení, mé ustanovení a mé zákony.“ Gn 26:5.
Písmo dále říká, že Zachariáš a jeho žena Alžběta byli spravedliví. A byli spravedliví, protože dodržovali Boží spravedlnost, zachovávali Jeho přikázání, viz:
Za vlády Heroda, krále Judeje, žil kněz jménem Zachariáš z řádu Abijášova, jehož žena byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bez úhony podle všech přikázání a nařízení Páně. Lk 1:5 a 6. Také Josef, manžel Marie, matky Ježíše, byl spravedlivý. Mt 1:19.
Proto všichni, kdo praktikují Boží spravedlnost, to znamená, že dodržují Jeho přikázání, jsou spravedliví, jako je spravedlivý Bůh, viz:
Dítky, ať vás nikdo nesvede; kdo koná spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. 1 Jn 3,7.
Kdo nevěří v Boží přikázání, nedokáže je dodržovat, neboť on je Zákonem víry. Ř 3,27 a 31. A nejsou těžká, jak řekl Jan pod vnuknutím Ducha. 1. Jan 5:3. A kdo je nedodržuje, nemůže být v Bohu. 1. Jan 3:24. A tudíž v něm nemůže být láska Otcova. Jan 14:9 a 10.
Jsou však tací, kteří jako argument používají biblické pasáže, které neříkají to, co by si přáli, aby říkaly. Jednou z nich je ta, v níž apoštol říká: „Dbáte na dny, měsíce a roky.“ Nebo také: „Ať vás nikdo nesoudí kvůli jídlu, pití nebo sobotám.“ Ačkoli jsme o tom již hovořili, zaměříme se na to znovu, abychom odhalili závoj, který zakrývá tváře těch, kdo se ospravedlňují milostí.
Jak jsme viděli, když jsme citovali zákony, které nařizovaly „slavnostní soboty“, existovaly slavnostní dny, slavnostní měsíce a slavnostní roky. A ty dodržovali Židé i v Pavlově době. A tito Židé chtěli přinutit pohany, kteří se připojovali k „cestě“, aby tyto dny dodržovali, s tvrzením, že pokud je nedodržují, neplní zákon. A že by se také měli nechat obřezat, aby splnili Mojžíšův zákon. To vedlo Pavla k napsání listu „Galatským“, v němž se tímto tématem zabývá.
Ve všech případech, jak říká autor listu Židům, Bůh ruší první smlouvu, aby uzavřel druhou. První smlouva zahrnovala dodržování posvátných nařízení, která spočívala v obětování pokrmů, jídla, nápojů a darů. Žid. 9. Také přikázání typu „nedotýkej se“, „nemaniipuluj“ atd., o nichž autor listu říká, že to byly předpisy. Kol. 2:20 a 21. Kristus však tyto věci, které k ničemu nevedly, odstranil tím, že vymazal dluhopis, který byl proti nám v jejich předpisech, a odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. Kol 2,14. Jelikož se tedy jednalo o nařízení, která měla být dodržována po určitou dobu, přišel Ježíš, nejvyšší kněz budoucích dob, zrušil to první a ustanovil to druhé; zrušil to, co bylo učiněno na Horebu, a potvrdil to, co bylo učiněno v moábské zemi.
Proto Izaiáš řekl: „Kdo zabije vola, je jako ten, kdo zraní člověka; kdo obětuje beránka, jako ten, kdo podřízne psa; kdo přináší obětní dar, jako ten, kdo obětuje prasečí krev; kdo pálí kadidlo, jako ten, kdo žehná modle; tito si volí své vlastní cesty a jejich duše má zalíbení v jejich ohavnostech.“ Iz 66,3.
Proroci tedy, když tyto věci přijali, chtěli vědět, zda se týkají jejich doby, a bylo jim řečeno, že ne pro ně, ale že slouží pohanům. 1 Pt 1,11–12.
Izaiáš napsal to, co Pán skrze něj promluvil:
„Když přicházíte, abyste se postavili přede mnou, kdo to od vás požadoval, abyste šlapali po mých nádvořích? Nepřinášejte již nadarmo oběti: kadidlo je mi ohavností, stejně jako novoluní, soboty a shromáždění; nemohu snést nepravost, ani slavnostní shromáždění.“ Vaše novoluní a vaše slavnosti jsou mé duši trnem v oku; jsou mi již těžké; už jsem unaven je snášet. Iz 1,12–14.
Pozorně si však všimněte kontextu a porovnejte to s 3. knihou Mojžíšovou 23 a uvidíte, na co se Pán odkazuje: shromáždění lidu, vaše slavnosti (srovnej s 3. Moj. 23:1, 8, 9, 17, 21, 28 a 29). Tyto soboty tedy byly vašimi sobotami.
A o nich Pán dále říká skrze Ozeáše: „A ukončím veškerou jejich radost, jejich svátky, jejich novoluní, jejich soboty a všechny jejich slavnosti.“ Oz 2:11. A dále ještě říká Hospodin: „A vezmu si tě za manželku navždy; vezmu si tě za manželku ve spravedlnosti, v právu, v laskavosti a v milosrdenství. A vezmu si tě za manželku v věrnosti, a poznáš Hospodina.“ verše 19 a 20. A Hospodin varuje skrze Jeremiáše:
„Takto praví Hospodin: Střežte své duše a v sobotu nenoste břemena ani je nevnášejte branami Jeruzaléma. Ani nevyvážejte břemena ze svých domů v sobotu, ani nekonajte žádnou práci; ale posvěťte sobotu, jak jsem přikázal vašim otcům. Jestliže mě budete pilně poslouchat, praví Hospodin, a nebudete v sobotu vnášet břemena branami tohoto města, a budete sobotu posvěcovat tím, že v ní nebudete vykonávat žádnou práci, pak vstoupí branami tohoto města králové a knížata, sedící na Davidově trůnu, jedoucí na vozech a jezdící na koních, oni i jejich knížata, muži z Judska a obyvatelé Jeruzaléma; a toto město bude navždy obydlené. Ale pokud nebudete poslouchat, abyste posvětili sobotu a nepřinášeli žádné náklady, když v sobotu vcházíte branami Jeruzaléma, zapálím oheň u jeho bran, který pohltí paláce Jeruzaléma a neuhasne.“ Jer. 17:21 a 22, 24–25 a 27.
Sobota je nejen připomínkou stvoření, ale také znamením mezi Bohem a Jeho lidem, viz:
„Dal jsem jim také své soboty, aby sloužily jako znamení mezi mnou a nimi; aby věděli, že já jsem Hospodin, který je posvěcuje. A posvěcujte mé soboty, a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh. Ale i synové se proti mně vzbouřili a nechodili podle mých ustanovení, ani nedodržovali má nařízení, která, jsou-li plněna, dávají člověku život; zneuctili mé soboty, proto jsem řekl, že na ně vyliji svůj hněv, abych na nich vykonal svou zlobu na poušti. Ale zadržel jsem svou ruku a učinil jsem to kvůli svému jménu, aby nebylo znesvěceno v očích národů, před jejichž zraky jsem je vyvedl. Také jsem proti nim v poušti pozvedl svou ruku, abych je rozptýlil mezi národy a rozptýlil je po zemích; neboť neplnili mé soudy, zavrhli mé nařízení a znesvětili mé soboty, a jejich oči toužily po modlách svých otců.“ Ez. 20:12, 20–24.
Když Hospodin vyhlásil svůj zákon před zraky lidu na poušti Sinaj, sám promluvil z oblaků a řekl ohledně soboty: „Pamatuj na sobotní den, abys jej posvětil. Šest dní budeš pracovat a vykonáš veškerou svou práci. Ale sedmý den je sobota Hospodina, tvého Boha; nebudeš konat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj služebník, ani tvá služebnice, ani tvé zvíře, ani cizinec, který je v tvých branách. Neboť v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a vše, co v nich je, a sedmého dne odpočinul; proto požehnal Hospodin den soboty a posvětil jej.“ Ex 20,8–11.
Všimněme si podrobností: Na začátku dvacáté kapitoly se píše: „Tehdy promluvil Bůh všechna tato slova a řekl: ‚Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.‘“ A začíná diktovat své zákony přímo lidu. A to je jednoznačně zaznamenáno v Deuteronomiu, kde se píše: „V ten den, kdy jste stáli před Hospodinem, vaším Bohem, na Hoře, když mi Hospodin řekl: ‚Shromáždi mi tento lid, abych jim dal slyšet svá slova, aby se je naučili a báli se mě po všechny dny svého života na zemi a učili je své děti; a vy jste přistoupili a postavili jste se u úpatí hory; a hora hořela ohněm až k samému nebi a byla tma, mraky a temnota. Tehdy k vám Hospodin promluvil z ohně; hlas slov jste slyšeli, ale kromě hlasu jste neviděli žádnou podobu. Tehdy vám oznámil svou smlouvu, kterou vám předepsal, deset přikázání, a zapsal je na dvě kamenné desky.“ Dt 4,10–13.
Navíc ve verších, kde jsou přikázání citována, můžeme pozorovat i další důležité podrobnosti, jako například: „ale sedmý den je sobota Hospodina, tvého Boha.“ A nešlo jen o to, aby v tento den nepracoval izraelský lid, ale i jeho zvířata, která mu sloužila, i služebníci a cizinci, kteří mezi nimi pobývali. To proto, že mezi lidem byli služebníci, stejně jako ti, kteří se k izraelskému lidu připojili na základě dohod nebo smíšených sňatků. Takto promluvil Bůh k Mojžíšovi a přikázal mu, aby poučil lid: „Budete mít jeden a tentýž zákon; cizinec bude jako rodák.“ Lv 24,22.
Dále řekl: „Jestliže však u tebe pobývá nějaký cizinec a chce slavit Hospodinovu velikonoční večeři, ať se všichni jeho muži nechají obřezat; teprve pak ji smí slavit a bude jako rodilý obyvatel země; žádný neobřezaný však z ní nesmí jíst. Stejný zákon platí pro rodilého obyvatele i pro cizince, který mezi vámi pobývá.“ Ex 12,49; Lv 24,22; Nm 15,16.29.
Je důležité zdůraznit, že když Bůh sdělil lidu své zákony, Mojžíš ještě nevystoupil na horu, a tudíž ještě neobdržel kamenné desky, na nichž byl zapsán Desatero. Ale první smlouva již byla uzavřena, a proto obsahovala zákony a nařízení. A ve stejnou dobu, kdy Bůh dal Mojžíšovi svůj zákon, dal mu také nařízení, přikázání a soudy, viz:
„Toto jsou nařízení, soudy a zákony, které dal Hospodin mezi sebou a syny Izraele na hoře Sinaj skrze Mojžíše.“ Lv 26,46.
Je třeba si uvědomit, že ačkoli předpisy byly zrušeny po smrti Ježíše, který je přibil na kříž, nařízení a soudy stanovené Bohem a dané Mojžíšovi zrušeny nebyly. Proto Bůh promluvil skrze Malachiáše: „Vzpomeňte si na zákon mého služebníka Mojžíše, který jsem mu přikázal na Horebu pro celý Izrael a který obsahuje ustanovení a nařízení.“ Mal. 4:4 a Lv. 12:48.

Oli Prestes
oliprest